Své paměti dopsal Ladislav Fuks koncem roku 1993, kdy odevzdal poslední dvě kapitoly redaktoru a příteli Jiřímu Tušlovi. V následujících měsících oba spolupracovali na konečné úpravě knihy. Po smrti Ladislava Fukse rozšířil Jiří Tušl paměti o svá „intermezza“ podle dohody, uzavřené již při vzniku rukopisu v roce 1992. Vzniklo tak pozoruhodné svědectví o velkém českém spisovateli. Kniha v současné podobě je rozšířeným a doplněným vydáním z roku 1995.