Na vrchol žádné zkratky nevedou je víc než jen celistvý popis jednoho z nejúžasnějších počinů současnosti; je to zároveň portrét statečného a rodině oddaného muže a vysvětlení motivace, která jej dohnala až k tomuto vrcholně nebezpečnému a velkolepému výkonu. V epilogu hovoří Viesturs o uběhnutí svého prvního newyorského maratonu a o své výpravě na jaře roku 2007 na kanadský Baffinův ostrov, kde studoval dopady globálního oteplování.

Osmnáct let se snažil Ed Viesturs dosáhnout na svatý grál alpinismu: stanout na vrcholu všech osmitisícových hor planety bez pomoci umělého kyslíku. Je to neobyčejně opatrný horolezec, který se neváhal otočit a sestoupit zpět sotva devadesát metrů pod vrcholem Mount Everestu. A nezastavil se ani před výzvou jménem Annapurna, před horou, která proslula tím, že si vyžádá za každé dva horolezce, které pustí na svůj vrchol, jeden život. „Dostat se na vrchol je možnost. Vrátit se zpátky dolů je povinnost.“ Ve světle své nezlomné filozofie líčí Ed osudově chybná rozhodnutí svých kolegů horolezců, několik případů, kdy sám jen se štěstím vyvázl, a také pár záchranných akcí, kterých se zúčastnil. A poprvé také detailně popisuje klíčovou roli, kterou sehrál při katastrofě na Everestu v roce 1996, proslavené Jonem Krakauerem v jeho knize Into Thin Air.