Když dvacáté století bylo ještě mladé, sotva narozené, pokusilo se lidstvo dát na konferenci v Haagu válkám alespoň nějaká civilizovaná pravidla. Zajatci dostali svá práva, ranění museli být ošetřováni přítel-nepřítel, civilní obyvatelstvo mělo být maximálně šetřeno. S výtrysky rasového a třídního nacistického a komujnistického inženýrství se však vzápětí po první světové válce z člověka stal hmyz, který bylo možno hubit ve velkém.
Zhruba v téže době, kdy se rodil vražedný věhlas koncentračních táborů a gulagů, dostávali lékaři do rukou antibiotika a fyzikové se pouštěli do riskantního rozbíjení atomu.
Bylo to zvláštní století. Obdivuhodné i děsivé zároveň.
Dvacáté století.
Orwellovo století.