Patnáct mnohdy až bizarních, ale přesto pravdivých příběhů o lovu a myslivosti spojuje nejen literární dokonalost autora, ale i precizní znalost problematiky a prostředí. Povídky opatřené vždy až nečekanou pointou se tak hluboce liší od jakýchsi deníkových záznamů, na které jsme v tomto žánru často zvyklí. Nezbytnou součástí vyprávění je, jako ostatně ve všech Dostálových prózách, jemnou ironií kořeněný humor.

Autor v této knížce opět prokazuje, jak hluboce si váží slov, když s nimi zachází tak, aby jich potřeboval co nejméně.