PhDr. Aleš Ulm, český zpěvák, scenárista, moderátor a televizní dramaturg. Aleš Ulm je absolventem střední průmyslové školy elektrotechnické a dálkového studia fakulty žurnalistiky University Karlovy Praha. Po roce 1970 byl krátce v angažmá v divadle Rokoko. Dlouhá léta působil jako šéfdramaturg České televize v oblasti vysílání zábavných pořadů a soutěží v Centru zábavné tvorby.

Aleš Ulm je znám nejenom návštěvníkům divadel ale téžtaké kin, neboť byl obsazen do drobné, ale lehce zapamatovatelné role adepta ve filmovém muzikálu Trhák. Na Ulma si dobře pamatují také televizní diváci, neboť 10 let účinkoval v soutěžním pořadu Kufr a četná je i jeho scénáristická spolupráce s režiséry J. Bonaventurou, I. Paukertem nebo A. Rezkem na mnoha pořadech, mezi které lze zařadit i O poklad Anežky České či Album. Ulm vystupoval na obrazovce i za hranicemi, kam se delegoval díky svému vystupování na četných festivalech. Má na svém kontě několik výrazných úspěchů. V r. 1969 se stal stříbrným Talentem roku, r. 1972 vyhrál s písní Jak motýl křídla mám Děčínskou kotvu a o rok později si odvezl bronzovou Bratislavskou lyru za interpretaci písně Šálek šípkového čaje.
Beseda a autogramiáda scenáristy, moderátora, televizního dramaturga a zpěváka, který se na scéně objevil v 60. letech.

Pozor, opice kradou!
V subtilních a lehkou rukou psaných úvahách o cestování po Thajsku se mimo jiné dozvíte, proč autor nikdy netoužil být žábou ani krabem. Budete-li se u četby potutelně usmívat, možná je to proto, že způsob Ulmova objevování nových končin je veskrze krotký. Příhody líčené v knížce se tak na cestách mohly stát rovněž vám.

Jsme rádi, že jste nám mohl přijet představit svou knihu Pozor, opice kradou! Je věnována zejména cestování. Jak vznikl nápad napsat takovouto knihu?
Měl jsem spoustu vzorů, které jsou sice nedostižné, ale vzory být mohou. Například Jan Werich, František Nepil a další. Doufám, že si to lidé přečtou a kniha se jim snad bude líbit.

Vyprávíte zejména o dovolené v Thajsku, kam jste jel se svou partnerkou. Došlo k nějaké cenzuře z její strany?
To víte, že jo, ale do psaní mi nemluvila vůbec. Ona to ani nečetla, když jsem to psal, ale věřím, že se jí to líbilo.

Vaše kniha dostala název podle opic, měl jste ještě nějaké jiné návrhy, jak by se mohla kniha jmenovat?
Já jsem si to takhle představil a říkal jsem si, že to byl jeden z hlavních momentů, který se tam povedl. A taky jsem si myslel, že by mohl být druhý díl, který by se jmenoval Pozor, nejen opice kradou!

Na první pohled je to kniha, která přivábí oko, protože vypadá velice neotřele. Jak vznikal vizuál přebalu, který je velice výrazný?
To zase musím pochválit mou přítelkyni. Občas jsme si s partnerkou říkali zvířecími jmény, což vyznávají také v Thajsku. Partnerka byla prase a já jsem si vybral bobra. Ta zvířata se k Thajsku hodila. Přítelkyně obrázky malovala myší u počítače, což teda nechápu.

V knize jste poznamenal, že z děsivých historek často vzniknou veselé a oblíbené příhody. Máte nějakou takovou?
Ano, mám a myslel jsem si, že zemřu. To mi bylo strašně zle a nevěděl jsem, co se stalo. Předtím jsme byli na takové ochutnávce jídel a objednal jsem si k jídlu víno, které bylo poměrně drahé, ale nebylo vůbec dobré. Takže jsme si už další nedali. Pak jsme dostali tuhé maso bez příboru, a abych spravil tento dojem, tak jsem na další den koupil lístky se zpěvy a tanci, kde byla ochutnávka celé thajské kuchyně. Další den jsme jeli lodí, kde se mi udělalo strašně zle a všechno ze mě chtělo ven. Později jsme se o tom bavili s jednou průvodkyní a říkala mi, že za to může slunce. Pak si myslíte, že umíráte a zjistíte, že za to může slunce.

Řada lidí, když cestuje, tak si uvědomí, co jim chybí a co by chtěli změnit. Máte s něčím takovým zkušenosti?
Já jsem neměl moc čas nad tím přemýšlet. Vždycky ve vás něco zůstane, proto je cestování dobré. Můžete srovnat to, co jste zažili s tím, co jste poznali jinde.

Dovedete si představit, že byste se natrvalo přestěhoval někam do ciziny?
Já vždycky studuji, než někam jedu. Snažím se v tom orientovat a narazil jsem na to, jak strávit důchod v Thajsku. Myslím si, že by to ale nebylo jednoduché.

Je mezi televizními pořady, které jste vytvořil, takový, který byste nazval vaší srdeční záležitostí?
Jsou to dnes už spíše vzpomínky. Lidé nejvíce vzpomínají na Kufr a pak O poklad Anežky České. Takže tohle jsou asi i srdeční záležitosti. Ale dělali jsme toho samozřejmě mnohem více.

Besedu moderovala: Sandra Procházková