Jak probíhalo focení na obálky erotické knižní série Hříšní vévodové? Vy sama jste na blesky fotoaparátů zvyklá, ale co váš partner? Nebyl nervózní? Musela jste jej k focení přemlouvat?
Focení probíhalo moc příjemně, protože vždycky záleží na týmu lidí, kteří to focení produkují. Díky tomu, že obálky fotil Martin Šebesta, což je můj dvorní fotograf, který mi fotí všechny fotky – ať to jsou promo snímky, nebo i fotky do časopisů, tak jsem věděla, že to proběhne naprosto v pohodě a rychle. A ohledně mého partnera… je pravda, že jsem mu to řekla až na poslední chvíli, aby se z toho nemohl nějak vymluvit. Ale on má s focením zkušenosti. Dřív dělal modela, a úspěšného! Takže si myslím, že se před foťákem cítí líp než já. Navíc znal Martina Šebestu, proto to celé proběhlo v poklidu, což je z obálek série Hříšní vévodové cítit.
Na hřbetech všech knih ze série Hříšní vévodové jsou vyobrazeny tři chilli papričky. Co to znamená?
Moc se mi líbí symbol papriček. Protože se samozřejmě jedná o žhavou četbu, takže papričky, stejně jako známe z restaurace, nám ukazují, jak moc pikantní ta četba bude.
Jaké knihy čtete vy sama? Máte třeba nějakou právě rozečtenou a položenou na nočním stolku?
Musím se přiznat, že mám strašně málo času na knížky. Vlastně na jakoukoliv četbu. Strašně ráda si ale knížky pořizuju. Hlavně seberozvojové knížky a dost často se k nim vracím. Jsou to moji favorité. Třeba Detoxikuj život od Barbory Englischové, která mi v určitých chvílích hodně pomohla. A tu mám společně s romantickými knížkami na nočním stolku vedle postele pořád jako takovou svoji bibli!
Komu byste Hříšné vévody doporučila a proč?
Moje doporučení bude mířit k těm ženám, které už nudí taková ta klasická stereotypní červená knihovna a radši by si přečetly něco, co bude trošku hot. A možná to i přenesly do své ložnicové reality!
Která ze tří obálek se vám líbí nejvíc?
Hm, to je těžké. Protože každá obálka je v jiném duchu. V jiné energii. Je to tak cíleně. Ale kdybych musela, čistě esteticky, vybrat, tak bych sáhla po té první. Po té bílé.
Obecně se traduje, že čtenářky se stydí přiznat, že mají pod polštářem schovanou erotickou knihu. Proč myslíte, že tomu tak je?
Nejsem si jistá, jestli se tohle stále děje. Protože dnešní doba už je dost otevřená a přijde mi, že to už je i trend – čtení erotických románů. Takže pokud se to děje, nejspíš to bude tím, že se ty ženy stydí za své touhy. Které asi doma nejsou naplněny. Proto musí čerpat z knížky, aby všechno, co potřebují a po čem třeba i touží, bylo doma naplněno. Což ale není vůbec špatně! Právě naopak! Jen ať čtou, inspirují se a zlepší svůj život! Protože každá z nás si zasloužíme v ložnici dostat to, po čem nejvíc toužíme.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Martin Šebesta
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
