Jestliže máte rádi knihy na pomezí fantasy, ale s notnou dávkou legend a mýtů, rozhodně nepřehlédněte čerstvou záležitost v podobě Josefíny a bytostí. Jedná se již o třetí knihu Lucie Kaletové, které nechybí rouška tajemna, dobrodružství i napětí.
Po prvním kontaktu s touto knihou jsem tak nějak předpokládal, že se bude jednat spíše o určitý druh netradiční pohádky. Ale to jsem se hluboce mýlil. Kniha totiž opravdu balancuje na pomezí fantasy a mytologie, často se vydává do temných zákoutí a chvílemi je to téměř horor.
Hlavní děj je postavený na dívčině jménem Josefína, která jednoho dne zjistí, že její rodiče zahynuli při požáru domu. Ovšem nejednalo se o úplně přirozenou smrt. Naopak ústřední roli v ní hrál Černobog, tj. černý bůh. Od té chvíle se mladá školou povinná slečna setkává s mnoha postavami, o kterých se jí ani nezdálo. Nechybí mezi nimi ani Lešij – ochránce lesa, ochránce domů Děd (kterého musíte pořádně nakrmit) nebo upír Oleander. A Josefína se vydává na dobrodružství, kterým chce zabránit černému bohovi ovládnout její bývalý domov Wunderhaus.
Už podle tohoto popisu vám asi bude jasné, že se nejedná o zrovna jednoduchou zápletku. Občas se možná lehce ztratíte, ale velice brzy se zase dostanete zpátky na správnou cestu. Kniha začíná lehce pomalejším rozjezdem, který je ovšem předzvěstí následujících událostí. Postupem času se totiž stává čím dál více napínavá a nebojím se říct i dramatická.
Pojďme se ovšem podívat na některé hlavní postavy. Lehce už jsem vám představil tu ústřední, dívku jménem Josefína. Jedná se o obyčejnou až plachou dívku, ze které si dělají někteří její kamarádi srandu a má nejlepšího kamaráda Míšu. V průběhu děje se její osobnost proměňuje, získává větší sebevědomí a vlastně se vám díky tomu i více zalíbí. Vedle ní je tu řada magických postav, které hrají menší či větší roli. Bohužel mě některé z nich tolik nezaujaly (například Sjena – což je vlastně duch stromu) nebo mě příliš nepřesvědčily svým charakterem. Do této kategorie patří i upír Oleander, který je na začátku krvelačnou zrůdou bez duše a nakonec je z něj vlastně docela milý klučina. To mi prostě k upírům zrovna nesedí. Dále je tu až po uši zamilovaný Míša, nejlepší kamarád Josefíny. Ten je vlastně díky své bezbřehé lásce docela sladký, protože pro svou milou by šel i do hrobu.
Veskrze je ovšem celý příběh vyvážený a opravdu mu nechybí značná gradace. Nabízí mnoho akčních scén, rozhodně zajímavou porci slovanských pověstí (hned jsem hledal na internetu něco o Lišejovi a dalších) a nebojí se ani nechat umřít některé z hlavních postav. Někdy mě to lehce připomínalo putování Froda Pytlíka, pouze v trochu jiné formě.
Musím pochválit i příjemně působící obálku, které jsem si hned všiml mezi ostatními vystavenými novinkami. Rovněž v knize najdete celou řadu ilustrací, které jsou její nedílnou součástí. Některé bytosti tak dostanou ve vaší mysli danou podobu a nebudete si je muset domýšlet. Autorkou obrázků je Jana Šouflová.
Kniha Josefína a bytosti je určena všem příznivcům fantasy, kteří si potrpí na přírodní prostředí či pověsti a mýty. Autorce se povedlo vytvořit opravdu zajímavou knihu, která sice není úplně dokonalým dílem, ale přesto vás nadchne svou atmosférou i dějem. Závěr je lehce pohádkový (znáte to – žili šťastně až do smrti), ale to se dalo celkem čekat.
Autor: Lukáš Loužecký
