Smrti se všeobecně bojíme. Je zajímavé, jak ji vnímají nejrůznější kultury dnes i v minulosti. Svůj vlastní pohled na smrt a své rituály má každá kultura i každý národ a samozřejmě i každý z nás jako jedinec. Publikaci zesnulého spisovatele, novináře a redaktora Miroslava Sígla představla jeho dcera Lenka Střížovská a výtvarnice Lenka Kocierzová.

Miroslav Sígl se narodil v roce 1926 v Obříství na Mělnicku. Působil jako redaktor nejprve v Mladé frontě (1945-1951), poté v Hospodářských novinách (1957-1965) a nakonec v Československé televizi. Z politických důvodů byl však několikrát ze zaměstnání propuštěn. V roce 1989 byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů České republiky a spoluzakladatelem Klubu novinářů Pražského jara 68. Stále přispíval do několika periodik. Zaměřil se především na regionální historii, ekonomiku a žurnalistiku. Vydal také celou řadu knih. Zemřel 5. prosince 2012 v Praze.

Co víme o smrti…?
Kniha Miroslava Sígla Co víme o smrti…? je vlastně knihou o životě. Je studií o významu smrti pro různé kultury a o zvycích a tradicích, které měli naši předci, a které máme dnes my. Je ale také rozsáhlou sondou do naší kultury. Sígl zde totiž podává obsáhlý přehled děl a autorů našich i světových, kteří se inspirovali tímto tématem a nahlíželi na něj různým pohledem, a spolu s tím přináší i ukázky z jejich myšlenek. Tato kniha může být nejen zajímavým čtením o vnímání smrti různými kulturami a osobami, ale také návodem, jak nahlížet na život a na smrt, která je jedinou nevyhnutelnou jistotou života, jeho koncem – nebo možná jen pokračováním…

Na začátku příběhu bývá setkání hlavních aktérů. Paní Lenky Střížovské se nemusím ptát, jak se setkala s panem Síglem. Jak se s ním setkala paní Lenka Kocierzová?
Lenka Kocierzová: Já jsem se s tímto úžasným mužem setkala v malinké vesničce Kadlín. On tam přišel jako novinář - kronikář a když se dozvěděl, že já jsem také kronikářka, tak začalo zajímavé přátelství. Vždy mi říkal, že má dceru Lenku a že bychom si moc rozuměly. S ní jsem se ale seznámila až po jeho smrti.

Jak vznikla myšlenka na tuto knihu?
Lenka Kocierzová: Mirek ty materiály sbíral dlouhá léta. Přišlo mu to zajímavé a pak říkal, že našel nakladatele, který knihu vydá. Nakonec nakladatel řekl, že chce fotografie, tak jsem jen pokrčila rukama a první kniha byla s fotografiemi.

Lenka Střížovská: Pak se stalo, že jsem začala spolupracovat s nakladatelstvím Olympia a domluvili jsme se, že bychom mohli vydat nové vydání.

Jak probíhala spolupráce na knize?
Lenka Kocierzová: My jsme byly velmi rády, že jsme se k tomu dostaly obě dvě, protože Lenka znala tatínka a já jsem se dokázala ponořit do jeho myšlenek. Ta kniha mi byla blízká. Nejdříve mi Lenka poslala návrh a pak jsme to doladily.

Lenka Střížovská: Vymýšlely jsme, co by se tam hodilo a Lenka to pak nádherně ilustrovala. Takhle to pak šlo dál a v průběhu té knihy tam máme nakonec přes 200 ilustrací.

Jakou část knihy máte vy osobně nejraději?
Lenka Střížovská: Vzhledem k tomu, že jsem odkojena folklórem, byť jsem tedy narozená v Praze, tak jsem byla vedena k lásce k lidové písni. Takže vztah k lidové hudbě a písničkám je moje oblíbená kapitola.

Lenka Kocierzová: Já opravdu nevím. Možná otázka židovství, která mě teď poměrně zajímá.

V čem je podle vás tato kniha na našem trhu jedinečná?
Lenka Střížovská: Mě vždy na knize zaujme výtvarné pojetí a tato kniha mě opravdu velmi baví, jelikož jsou zde krásné ilustrace.

Lenka Kocierzová: Já budu ráda, když se nad těmi kresbičkami zamyslíte a budete trošku v knize pátrat. Byla to pro mě veliká výzva.

Jak to bylo u vás v rodině s otázkou smrti? Mluvili jste o tomto tématu nebo spíše ne?
Lenka Střížovská: Já to vezmu opačně. Jsem babičkou pěti vnoučat a bydlím v ulici, která se jmenuje Ke hřbitovu. S vnoučaty chodím na hřbitov a jim se to strašně líbí. Já jim říkám, že tam jednou budou také ležet a oni mi říkají, že tam za mnou budou chodit.

Lenka Kocierzová: Já to mám podobně, protože má dcera bydlí vedle hřbitova. Vnoučatům hodně otevřeně o tomto tématu vyprávím.

Hřbitov je pro mnoho lidí místo, kde odloží ostatky svých blízkých a čas od času je přijdou navštívit. Co je hřbitov pro vás?
Lenka Kocierzová: Pro mě je to oáza klidu, množství zvláštních rostlin a zajímavá architektura. Když se podíváte na ty náhrobní kameny, je neuvěřitelné, jaké tam najdeme rozdíly.

Lenka Střížovská: Mě napadla souvislost. S Lenkou jsme letěly do Barcelony a naše první kroky tam vedly na hřbitov. Byl to hezký zážitek. Hledaly jsme hrob Gaudího, který tam samozřejmě nebyl. Táta by měl radost, že letíme do Barcelony.

Besedu moderovala: Sandra Procházková