Jedinečná kávová edice. Jen u nás! Vyberte si z různých motivů.

Recenze: Chybějící světlo

archiv revue
Čtyři rozdílné, ale nerozlučné kamarádky. Konec dvacátého století, Gruzie. Dívky řeší první lásky, sní o budoucnosti, ale jejich životy ovlivní politická situace. V roce 2019 se znovu setkávají v Bruselu na výstavě fotografií a zpětně rekapitulují své životy. Dokážou si konečně odpustit?

Nina Haratischwiliová (1983) je německá spisovatelka, dramatička a režisérka gruzínského původu. Čtenáře zaujala románem Osmý život (pro Brilku), který u nás vyšel v roce 2020. Kniha se stala mezinárodním bestsellerem a záhy bylo jasné, že autorka má nakročeno ke skvělé kariéře. Následovala kniha Kočka a generál, za kterou získala řadu prestižních cen. Novinka Chybějící světlo vychází nyní v brněnském nakladatelství Host. Dá se předpokládat, že kniha zujme čtenáře i odbornou veřejnost.

Pokud už autorku znáte, tak víte, že je citlivá a vnímavá vypravěčka. Všem svým postavám dopřává dostatečný prostor a podobně jsou na tom i vedlejší postavy. U ní neexistuje, že by se o někom pouze zmínila, pokaždé vypíchne nějakou zajímavost (téměř až drb) o postavách, které se v ději, byť jen mihnou. Díky tomu je Chybějící světlo pořádný tlouštík, kniha má téměř 750 stránek. Možná si ji naplánujete na dlouhé týdny, ale děj vás pohltí a vy budete zvědaví, jak to se všemi dopadlo, takže ji slupnete, co nejrychleji to půjde.

Hlavní postavy jsou tady čtyři. Keto, Dina, Nene a Ita. Každá je jiná, každá touží po jiných věcech, ale přesto jsou nerozlučné. Společně vyrůstají v Gruzii, která se právě odtrhává od Sovětského svazu. Země sužovaná totalitou se dočkala demokracie, ale s tím souvisí i řada negativ. Mnozí začínají podnikat, do země se dostávají drogy, a i život dívek je ovlivněný něčím, co se děje v podsvětí. Autorka střídá vyprávění v přítomnosti se vzpomínkami na to, co bylo kdysi. Na povrch vyplouvá řada tajemství a my se dozvídáme, co se kdysi stalo.

Nyní se píše rok 2019 a tři mladé dámy se setkávají na výstavě fotografií jedné z nich. Té, která zemřela. Osudy dívek jsou dramatické, některé až tragické. Určitě by vydaly na vlastní knihu. Chybějící světlo není cynické, ani naopak líbivé. Autorka je upřímná, informuje o tom, co se dělo, ale i tak vám možná bude připadat zbytečně surová. Tak jako nešetří vás, čtenáře, nebude šetřit ani své postavy. Je vlastně s podivem, že z dívek vyrostly schopné a samostatné ženy, když si musely projít tím, čím si prošly. Za něco mohla politika, za něco výchova, ale nejhorší byly skutky, pro které se rozhodly vědomě.

Dívky mají nyní šanci usmířit se vzájemně i samy se sebou a se svými démony z minulosti. Zdálo by se, že vše je zapomenuto, ale některé křivdy neodnesl čas. Navíc jsou tu jejich děti. Děti, které vyrostly ve svobodné zemi, mají všeho dostatek, ale přesto dokážou zahodit možnosti, které jejich matky neměly. Chybějící světlo je inteligentní příběh, díky kterému si možná začnete vážit toho, co máte. Něco je tady hodně smutné, něco už nejde vzít zpátky a někdy dojde úplně zbytečně k tragédii. Za řadu věcí si může člověk sám a naše čtyři hrdinky vám s bolestnou upřímností prozradí, co by udělaly jinak.

Autor: Veronika Černucká

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Chybějící světlo

0.0 0
od 439

Kočka a Generál

0.0 0
od 429

Osmý život (pro Brilku)

5.0 2
od 449
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.