Recenze: Gottwaldovy oprátky

archiv revue
O době fašismu vzniklo nespočet titulů, a to nejen populárně naučných. Hrůzy války známe z historických románů a každé malé dítě ví, jaké útrapy prožívali vězni v koncentračních táborech. Víme ale, jak to fungovalo za komunistické totality? Dokážeme si představit bezmoc, kterou prožívali političtí vězni? Ti totiž věděli, že neexistuje naděje.

Populárně naučnou knihu Gottwaldovy oprátky s podtitulem Poslední adresa Cejl mají na svědomí dva pánové. Oba mají bohaté zkušenosti a tato kniha z brněnského nakladatelství Host je jejich sedmým společným počinem. Luděk Navara (1964) je český novinář, scénárista a spisovatel literatury faktu. Spolupracuje s Českou televizí, je držitelem několika prestižních ocenění a ve své tvorbě se zabývá především zločiny komunismu a nacismu.

Miroslav Kasáček (1937) je zakladatelem občanského sdružení Paměť, které zveřejňuje příběhy komunistického bezpráví. V roce 1970 byl pro své postoje propuštěn ze zaměstnání a podobně perzekuovaní byli i další členové jeho rodiny. Oba pánové se zaměřují na padesátá léta, kde byly tvrdé komunistické represe, a díky knize Gottwaldovy oprátky se podíváme do let 1948 až 1952. Dějištěm knihy je věznice v brněnské ulici Cejl, kde byli věznění političtí vězni. Společné měli to, že jejich osud byl jasný. Nepomohli prosby u presidenta, na všechny čekala poprava.

Kniha obsahuje deset příběhů, jejichž hrdinové skonali na popravišti. Každý byl jiný, pocházel z jiného prostředí, měl jiné vzdělání i motivaci k tomu, proč nesnášel komunistický režim. Někdo byl intelektuál, někdo bývalý voják, někdo policista. Komunistům vadili silně věřící lidé stejně jako podnikatelé, kterým zabavovali majetky. A možná že už vás ani nepřekvapí, když se dozvíte, že mezi desítkou popravených byl i čelní komunista. Někdo bojoval se zbraní v ruce, někdo veřejně kritizoval režim a jednomu z nich stačilo pouze to, že v městském rozhlase napadl to, co se děje ve společnosti.

Když se dá dohromady novinář a scénárista s historikem, který má osobní zkušenost, je možné tipnout, jaký druh knihy vznikne. Gottwaldovy oprátky ocení odborníci i laici. Tempo vyprávění je svižné, autoři píšou jen o tom, co je doopravdy důležité. Nechtějí být patetičtí, nechtějí vzbuzovat emoce, ale přesto se jim to jaksi mimochodem podaří. Jednotlivé medailony připomínají články v časopisech a kniha je rozhodně stravitelná i pro toho, kdo dějepisu nikdy neholdoval. Autoři nás seznámí s životními osudy každého popraveného. Poznáme jejich rodinu, jejich práci i to, jak smýšleli a co si přáli.

Některé případy jsou otřesné svou krutostí, jiné dojemné tím, jak protagonisté věřili tomu, že může být líp a že existuje něco jako spravedlnost. Myslím, že tahle knížka by se měla stát povinnou literaturou pro všechny středoškoláky. Odehrává se totiž v době, která se tvářila jako civilizovaná a kde to podle mínění mnohých „tak krásně fungovalo“. Někteří z těch, co si dnes přejí návrat komunismu, by si možná měli připomenout, čím lidé procházeli a jak dopadli ti, kteří měli jiný názor než vládnoucí strana. Gottwaldovy oprátky nám ukážou kus naší historie z jiného úhlu a čtení je to rozhodně poučné.  

Autor: Veronika Černucká

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Gottwaldovy oprátky

0.0 0
369 303
POSLEDNÍ KUSY
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.