Příběh začíná krátkým představením děsivé babizny, která si přeříkává část Erbenovy Polednice. Kytice je sama o sobě strašidelná. Ale zároveň famózní a já ji miluju! Bartošová tedy použila skvělou berličku pro navození atmošky a od té chvíle napětí neochabne.

Po tomhle prologu se dostáváme k jiným postavám. Sedmiletá Adrianka se uprostřed noci vydává se svým kamarádem na zakázaný výlet – pozorovat hvězdy. Tu noc tráví u své babičky a jako už tolikrát předtím se vykrade z domu. Ale už se nevrátí. Ráno se rozbíhá vyšetřování. Na místě se sejdou Adrianini rodiče. Případ dostává na starost kriminalista Tomáš Vyskočil, kterého znám již z přechozí autorčiny knihy Vodník. V Klekánici je ale o pár let mladší (což mi trochu vrtalo hlavou, proč se vracíme v další knize v čase). Verzí, proč Adriana zmizela, je několik. Pak se na scéně objeví ještě pedofil. Dlouho, dlouho, dlouho se pátrání skoro nikam neubírá. Navíc v malém městečku se vážně traduje to, že si pro děti chodí klekánice. Nad místem sice visí nadpřirozeno, ale jako čtenář víte, že Adrianino zmizení musí mít racionální vysvětlení. A tak si myšlenku na toho, kdo za tím stojí, přehazujete jako horký brambor. A pak je to najednou tady. Hops, a vezete se až do konce. To rozuzlení – jako vážně?! Jelikož je Tereza Bartošová v civilním povolání lékařka, celkem to se mnou zacloumalo. Dobrý výběr na upozornění téhle problematiky.

Klekánice je oproti předchozímu Vodníkovi útlá detektivka. Co mě až rozčilovalo, bylo nadužívání zdrobnělin – Adrianka, Adriančiny, Tomášek… Pochybuji o tom, že policisté mezi sebou v reálu mluví o ztracených dětech jako o Lindičce či Petříčkovi. Vodník mi připadal propracovanější. Ale tematicky se od sebe dost liší, takže se čtenáři nemusí bát, že by četli něco na jedno brdo.

Autorka: Radka

Četli jste tuhle knihu? Zanechte nám u něj krátkou recenzi a získejte body ve věrnostním programu.