Recenze: Porodní sestra z Osvětimi

archiv revue
Jsem ráda, že se mi před přečtením knihy Porodní sestra z Osvětimi dostala do rukou nejprve knížka Svědectví porodní asistentky z Osvětimi. Právě v této útlé knížce popisuje své působení porodní asistentky, asistentky samotného doktora Mengeleho Stanisława Leszczyńská.

Kniha plná nacistické zrůdnosti a nelidskosti. A právě touto ženou a její otevřenou zpovědí ve Svědectví je inspirován i příběh Porodní sestry.
 

„Není nic horšího, než se dívat na utrpení vlastního dítěte. Není nic horšího, než přemítat, zda je dítě v bezpečí a šťastné – zda ještě vůbec je!“ – str. 73 –
 

Hlavní vypravěčkou příběhu v knize je umělkyně, sochařka, která si hrůzami pekla zvaného Osvětim prošla v době své největší zranitelnosti, v době, kdy čekala své první děťátko. V románu nelíčí pouze svou nelehkou životní cestu, kterou ušla, ale vzpomíná na nejkrásnější osobu, kterou kdy mohla potkat. Osobu, která nejen jí, ale mnoha ženám, jež se nacházely v podobné situaci jako ona, pomohla přežít ty nejkrutější a nejnespravedlivější okamžiky života. Stanisława, Staňa, nebo také Stasia, pro ně byla dobrým duchem, andělem naděje v nechvalně proslulém táboře smrti. Pro tisíce žen a dětí zde narozených představovala matku v tom nejkrásnějším slova smyslu. Žena, jež i přes své vlastní osobní ztráty myslela především na druhé. Sebe vnímala až kdesi v pozadí. Žena, která se dokázala Mengelemu podívat zpříma do očí a odmítnout jeho nejnelidštější rozkaz – usmrtit každé právě narozené židovské dítě. Žena, která měla snad více štěstí než kdokoliv během nesmyslné válečné vřavy. Stala se němým svědkem utrpení každé nastávající matky, musela s velkou bolestí v srdci sledovat zoufalství v očích novopečených matek a krutý osud, jež většinu narozených dětí čekal – smrt hladem a zimou.

Je až pozoruhodné, a sama Stasia si to neuměla vysvětlit, že ačkoliv v koncentračním táboře provedla více než tři tisíce porodů, žádné dítě ani žena během nich nezemřelo.

Hrůzy druhé světové války přežila Staňa spolu se svou dcerou, která byla v Osvětimi stále po jejím boku, a jeden ze synů. Manžel, který byl velmi aktivní v protiokupační politice, zemřel při varšavském povstání.
 

„Důležitých věcí se člověk vždycky bojí, protože důležitých věcí je potřeba se bát. Jen hlupáci se nebojí.“ – str. 29 -
 

Věřím, že autorka svou knihou naplnila své vroucné přání, a to vzdát poctu tak neobyčejné ženě, jakou Stasia rozhodně byla! Žena, která pro tolik žen představovala jedinou spásu, byla jejich jedinou opravdovou přítelkyní, matkou, ochranitelkou jich samotných i jejich dětí, a hlavně v ní spatřovaly naději v lepší zítřky.

U samotné Stasii mě udivovalo její jasné přesvědčení, že i v nacistických zrůdách musí být něco dobrého, něco lidského, avšak zapadlého a zapomenutého někde daleko na pozadí vlastní osobnosti.


Autor: Denisa Šimíčková

Recenze na knihu Svědectví porodní asistentky z Osvětimi

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Svědectví porodní asistentky z Osvětimi

5.0 1
249 204
POSLEDNÍ KUSY
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.