V červnu byla předána Krameriova cena

archiv revue
Ve Slovenském domě v Praze se 20. června udělovala Krameriova cena za nezávislou žurnalistiku.

Ve Slovenském domě v Praze se 20. června udělovala Krameriova cena za nezávislou žurnalistiku. Je určena novinářům, redaktorům a publicistům, kteří pomáhají vytvářet svobodný mediální prostor. Cena je pojmenována po zakladateli novodobé české žurnalistiky.

Cenu obdrželi: 

Stanislav Motl za rozhlasovou publicistiku, ostravský bloger Ladislav Větvička (alias Laďa Větva) za internetovou publicistiku, historik a spisovatel Vlastimil Vondruška za publicistiku v denním tisku, politolog Zdeněk Zbořil za celoživotní dílo, Otakáro Maria Schmidt a jeho žena Jana Kristýna Studničková za televizní publicistiku, Jaromír Nohavica za nezávislou publicistiku ve verších a také fotograf a kameraman Jiří Skopjen. V neformální a příjemně vyladěné atmosféře proběhl i křest dvou nových knih. Blahopřání slovem i potleskem sklidil nejprve Jan Schneider a jeho knížka Slova nepadají do prázdna; jejím kmotrem byl Jaroslav Bašta. Kmotrovství knížky Petra Žantovského Otevřené dopisy, již vydalo Ottovo nakladatelství, se ujal písničkář Jaromír Nohavica. Ostravský bard se nenechal prosit a oběma pokřtěným knihám, či spíše celé akci předávání Krameriových cen a všem hostům s chutí zazpíval dvě své písně.

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.