Walter Isaacson: Výjimeční lidé mají schopnost vidět věci jinak

archiv revue
Co má společného New Orleans s osobnostmi světového významu? Schopnost ovlivňovat svým kreativním duchem široké okolí. Stejně jako nás obohacují lidé, svou váhu má i prostředí. Walter Isaacson, rodák z města, na němž zanechal nesmazatelnou stopu hurikán Katrina, se stal špičkovým novinářem, aby mohl čtenářům zprostředkovat myšlenky důležitých lidí. Jejich soubor právě vyšel v nakladatelství PRÁH.
Kniha Vůdcové, myslitelé, hrdinové začíná unikátní předmluvou, kterou jste napsal jen pro české vydání. Jaký máte vztah k Česku? Neplánujete jej někdy navštívit?
Miluji Českou republiku. V roce 1989 jsem poprvé strávil delší dobu v tehdejším Československu. Navštívil jsem Bratislavu a Prahu. Náhodou jsem byl v Praze v den, kdy byl Václav Havel propuštěn z věznice. Protože jsem v té době pracoval pro časopis Time a znal jeho přátele, byl jsem pozván do jeho bytu s výhledem na Karlův most.

Když jsem byl uvnitř, někdo zaklepal na dveře. Nikdo se nezvedal, tak jsem šel ke dveřím a otevřel je. Zarazil jsem se. Byl to Dubček, který vlakem přispěchal z Bratislavy, aby mu poblahopřál. Mimoděk ze mě vylétlo jeho jméno a on přikývl. S Havlem se neznal příliš dobře, ale cítil, že bylo důležité ho navštívit. Seděl jsem s nimi na pohovce a s obdivem naslouchal jejich příběhům. Prahu jsem také navštívil před pěti lety 
s Madeleine Albrightovou, která mi ukázala dům, ve kterém vyrůstala, a školu.

Podle čeho jste vybíral osobnosti, o kterých v knize píšete?
Ze všech nejvíc mě zajímali tvůrčí lidé. A když říkám tvůrčí, nemyslím prostě jen chytří. Jako novinář jsem zjistil, že na světě žije mnoho chytrých lidí. Vlastně je jich dvanáct do tuctu a často za mnoho nestojí. Ti výjimeční se navíc vyznačují představivostí či kreativitou, schopností udělat mentální skok a vidět věci jinak.


Dokážete vybrat osobnost, kterou nejvíce obdivujete? A pokud ano, tak proč?
Havel, Dubček a Albrightová patří mezi ty, které nejvíc obdivuji. V knize Vůdcové, myslitelé, hrdinové je o Madeleine dlouhá esej. Také obdivuji všechny ty, jejichž životopisy jsem sepisoval: Bena Franklina, Leonarda da Vinciho, Alberta Einsteina, Steva Jobse nebo Adu Lovelaceovou, která figuruje v knize Inovátoři; tuto knihu jsem také psal velmi rád.

Většinou píšete o mužích, co takhle věnovat celou knihu ženské osobnosti, to vás neláká?
Má nadcházející kniha je o ženě: vědkyni jménem Jennifer Doudna, která pomohla vyvinout techniku editování genů známou jako CRISPR. Kniha popisuje vývoj biotechnologií – od objevu dvoušroubovice až po úpravy DNA u lidí.

Proč vás zaujalo právě toto téma?
Věřím, že technologie, která nejvíce ovlivní první polovinu 21. století, je biotechnologie. Nepůjde jen o knihu o politice a morálce, ale také o absolutně dechberoucí kráse vědy.

Návštěva Prahy společně s Madeleine Albrightovou, březen 2014















Dubček a Isaacson v bytě Václava Havla, květen 1989, Isaacson rozmlouvá s Havlem při setkání v Praze, květen 1989


Text: redakce, foto: archiv Waltera Isaacsona
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.
Debutový román Život na míru americké spisovatelky Nikki Erlick vzbudil celosvětovou senzaci. Ihned po vydání se stal bestsellerem. Námět románu je opravdu zajímavý, vlastně jde o takové „co by, kdyby“, jež dá čtenáři popud se zamyslet nad samotným bytím.